Přes můstek tlaků, kterým jsou politici vystavováni při "konání", k tomuto ( @xChaos ):
V ideálu "občanské společnosti", kde někteří chodí do "práce" a tam v rámci "pracovní doby" a "pracovních povinností" spravují (nikoliv: vládnou), ale i při tom a i po práci jsme jsme všichni rovní občané. Žádné dělení na "vládce" a "poddané". Ale: ve skutečnosti(?) si nejsme tak úplně rovni a můžeme identifikovat "kastu"(?) "rovnějších občanů" nebo nad-občanů. Teď a tady: pracháči a šéfové korporací. To je ta zlo zóna mezi "správou" a "hřištěm". Poznámka: z podstaty věci hřiště musí umožňovat zločinnost. Gellner ovšem upozorňuje na to, že tady to, co chápeme jako zločinnost, je nutnou součástí systému. Kdo tohle promýšlí? Viz také otáčecí dveře -- přecházení mezi privilegovanými(?) postaveními (1) v rámci spravy a (2) v rámci "podnikání". Nemám ujasněno!
---
#tg511427254 Úředníci.