<- Instituce, které kdysi zajišťovaly předvídatelnost – Organizace spojených národů, Světová obchodní organizace WTO – ztratily na autoritě. Jejich legitimita je zpochybňována, jejich pravidla napadána.
Stejně jako na počátku 20. století si i dnes nastupující mocnosti zajišťují bezpečí diverzifikací svých partnerů: Indie nakupuje ruskou ropu a zároveň se spojuje s USA, Austrálií a Japonskem do strategického svazku Quad; Brazílie uzavírá bilaterální dohody s Čínou a zároveň prodává zbraně NATO. Nejedná se o ideologický zmatek, ale o promyšlenou politiku zajištění bezpečnosti.
Kdyby však svět vstoupil do nové studené války, vznikly by dva protichůdné bloky, byla by patrná jasná ideologická dělicí čára a bylo by možné se spolehnout na institucionální struktury: fungující odstrašování, stabilní aliance, kontrolovatelné krize. Nic z toho však neplatí pro dnešní situaci. Místo bipolárního uspořádání zažíváme multipolární nepořádek. Analogie s studenou válkou, která nesprávně popisuje realitu, s sebou nese riziko, že Německo bude sledovat strategii přizpůsobenou světu, který neexistuje.
Posílení NATO, navýšení výdajů na obranu, prohloubení vazeb na USA a tlak na globální Jih, aby se přidal na jednu stranu: to vše by bylo správné – v bipolárním světě. V multipolárním a dynamickém světě však tyto kroky hrozí oslabením strategické pozice Německa.
Za prvé, rigidní blokové myšlení omezuje flexibilitu právě v okamžiku, kdy je nejcennější. V systému měnících se koalic ztrácejí státy, které se příliš silně zavazují k jednomu táboru, svůj manévrovací prostor.
Za druhé: rostoucí výdaje na obranu řeší symptomy, nikoli příčiny. Vojenská síla je nezbytná, ale neřeší hlubší problém institucionální fragmentace. Výzvou pro Německo není pouze odstrašování, ale také relevance ve světě, ve kterém formální instituce ztrácejí na významu a ad hoc koalice naopak získávají. ->