@xChaos , zdá se mi, že je to takhle, a připadá mi super, jestli to tak je: Jsme sladění (přinejmenším pro účely tohoto rozhovoru) v tom, že cítíme ve společnosti nějakou potřebu psychoterapie. Že máme určité pochybnosti o tom, že je to prezentované jako placená služba poskytovaná profesionály. Že vidíme určitou potřebu amatérské, "udělej si sám" psychoterapie. Že by to mohlo být něco jako komunikace nespojená se závazkem a manipulací.

A teď, co s tím?

Sociální sítě. Jejich původní účel je prostě hledat lidi, u kterých nás baví, co dělají a jak to komunikují, a třeba skrz to nacházet někoho, s kým bychom to dělali společně. To bylo a je možné.

Někdo má štěstí nebo schopnosti nebo co, a nějak psycho-vitamíny dostává v "přrozených" vztazích. Rodina, milenec, přátelé, kolegové v práci, kapela, sport, koníček, politická strana...

Já provozuju a navrhuju nový druh "vztahu". Nějak se to podobá (starýmú "přirozeným" vztahům a je to s nimi slučitelné. To nové, klidně můžu dělat ve starém vztahu, a ten klidně může souběžně trvat dál. Něco jako když s manželkou začneme chodit do kurzu argentinského tanga. To nové se taky trochu podobá té psychoterapii, ale je to vzájemné, nikoliv profík a klient, ale dva rovní podílníci -- někomu to přípomíná 'co-coaching' https://en.wikipedia.org/wiki/Co-coaching . A není to primárně "léčba" nebo "tréning". A i když jsem zapojen do pěti pětiletých běhů (s B., s L., s M., s V. a s W.), což je moc, dobře si pamatuju dlouhé období, kdy jsem zoufale hledal a zkoušel jsem to i na internetu. Nakonec jsou mými protějšky lidé, s kterými jsem byl spojen jinak než přes internet.

---
#tg645098283 Pravda o velkém.