Z hlediska rozdělení na "správu" a "hřiště" je to často tak, že když chodím do práce obsluhovat v kavárně Sicily, moje "práce" patří do "hřiště", a když jsem refentem Stavebního úřadu v Pelhřimově, moje "práce" patří do "správy". V mé představě je důležitým znakem našeho uspořádání, že "správu" vykonávají "normální lidé" v rámci "normálního pracovně právního poměru" hodně podobnému "pracím" v "hřišti".
Posledními zbytky uspořádání, kdy spíše než o chození do práce šlo o osudové určení toho, kým člověk je, jsou belgický král Filip, španělský král Filip Šestý, dánský král Frederik Desátý, norský král Harald Pátý, švédský král Karel Šestnáctý Gustav, lucembuský velkovévoda Vilém Pátý a nizozemský král Vilém-Alexandr. Ti mají svou "práci" přišitou na celý život, pracovní doba nepracovní doba, víkendy nevíkendy. Dovedu si ovšem přestavit a věřím, že existují nebo existovala, společenská uspořádání, kde to jaksi není tak, že "práce" je něco měnitelného, nýbrž člověk prostě někým osudově je a moc se s tím nedá dělat. Kde to jaksi není tak, že když odejdeme odpoledne z práce, nebo o víkendu, jsme si všichni rovní občané, nýbrž je jaksi osudově dáno, že tenhle je vládce a tenhle nečistý.
Že až na uvedenou výjimku šesti králů a jednoho velkovévody "správu" vykonávají "normlální lidé" jako svou "práci" v "normální pracovní době", a když přestanou odpoledne být referentem Stavebního úřadu v Pelhřimově nebo Prezidentem Francouzské republiky, můžou se jako každý jiný věnovat rodině, nakupování a svým koníčkům, nebo prostě můžou odejít do důchodu nebo změnit zaměstnání bez osudových událostí jako je třeba přirozená nebo ne úplně přirozená smrt, to je v mé představě důležitým znakem našeho společenského uspořádání.
---
#tg500928477 Správa x hřiště.
