@tymoty No, Musk není už dávno "soukromé podnikání", vždycky to byla směs státních subvencí a nějaké show pro spekulativní investory, nedá se zařadit do žádné jednoduché kategorie a v posledních letech se zbláznil a s provázaností s veřejným sektorem hodně koketoval. Vsadil bych se, že sám se viděl vlastně jako ten tvůj "úředník", akorát dost geniální na to, aby si dělal co chce a ve svých očích zachraňoval svět před jinými úředníky. Já bych se k tomu nerad vyjadřoval.

Dejme tomu rozlišovat mezi "soukromými" firmami, které dělají na veřejných zakázkách, a skutečně soukromými firmami, které mají i odběratele z řad koncových spotřebitelů nebo jiných soukromých firem, je docela rozdíl.

Ale v zásadě žádná akciovka není "soukromé" podnikání, protože požívá v podstatě značné ochrany před rizikem: ručí vlastně jen "sama sebou" a pokud nikdo z představenstva neudělal nic ilegálního, tak se vlastně nemusí bát krachu, tak jako skutečný soukromý sektor.

Gellnera jsem doopravdy nečetl a Syndera ty interpretuješ nějak, pro mě je to kniha plná cenných vhledů, ale ne úplně blízká tomuhle tématu.

Myslím, že spíše, než zabředat do peněz a daní a detailů těhle věcí by mělo smysl stočit debatu k něčemu, co je zjevné: a to je riziko. Že třeba zrovna hasiči, což je veřejná instituce, hrají dost důležitou roli v manageování reálných rizik fyzického světa, to nezpochybňuje nikdo. Myslím kámen úrazu se nachází v tom, kdo nese jakou část rizika.

Kouzlo výběru daní formou DPH např. spočívá v tom, že DPH odvedeš, když jednou vystavíš fakturu, i když ti odběratel fakturu nakonec nezaplatí. Kolem tohohle detailu se točila všechna ta Babišova posedlost výběrem DPH, kromě EET tam byla ještě ta "kontrolní hlášení", apod. - protože tam šlo o důležitou snahu dát státu jistotu a rizika přesunout na soukromý sektor (včetně toho opravdu soukromého).

Bavil bych se ne o tom, co je jak moc veřejné a co jak moc soukromé, ani o penězích, ale o rizicích, pravděpodobnostech.

#tg511427254 Úředníci.

@tymoty to jsme se od obecných debat dostali rychle k jednotlivosti, jakou je minimální mzda v prádelně v Motole, ale tam teda fakt nevím jak reagovat.

Jednak to není úplně ultra-těžká práce typu práce v dolech. Jde o obsluhu automatických praček, byť obsah, se kterým se tam manipuluje, bude jistě často nevábný nebo tam může existovat riziko šíření nějakých infekcí, apod.

Jednak systém soutěžení na základě minimální ceny je přesně nedokonalostí té úřední správy veřejného sektoru, který má méně volnosti, než by měl soukromý podnikatel, který třeba může uplatnit nějaký common sense.

Jednak číselné vyjádření minimální mzdy nevypovídá o ničem, pokud ho nesrovnáváme s např. s mediánem nájmu. Ovšem zaměstnanec za minimální mzdu, který si sežene nájemní smlouvu, pak může dostat i přídavky na bydlení, takže situace není katastrofální - akorát ty přídavky reálně pomáhají pronajímateli a ne tomu, kdo v tom domě bydlí.

Obecně vlastně nevím, jaká je ve vztahu k odkazované kauze tvoje "víra". Já se asi více obávám nedostatku kvalifikovaných zaměstnanců v nemocnicích, než nedostatku nekvalifikované pracovní síly. Ale faktem je, že to není hlavní téma, o kterém přemýšlím.

Problém je, že obecná debata "někdo někde dělá špatně placenou nekvalifikovanou práci, často cizinci, takže kapitalismus je celý špatně" nás nikam neposune. Tohle je obecně to, čemu říkám "levicový pohled" na věc.

To, že už to prádlo neperou ručně, ale jen plní automatické pračky, to je zásluha čí? Vymysleli ty automatické pračky úředníci, nebo zlý kapitalismus? Abych si trochu rejpnul...

Obecně, práci, kterou může dělat každý, nakonec když půjde do tuhého někdo udělat půjde. Brigádníci, dobrovolníci, příbuzní pacientů. Ledaskdo. Doktoři mají obrovskou moc, pokud jde o organizaci společnosti a práce v ní.

Více mi trápí, abychom udrželi civilizaci aspoň na té úrovni, aby to zas nemuseli prát v ruce...

@tymoty Směřuješ k představě světa, který bude v ledasčems ještě konzervativnější, než rádoby konzervativní myšlenkové světy.

V období mnohdy nesmyslných a zcela samoúčelných inovací, jejichž cílem je spíš odvedení pozornosti a zamezení jakékoliv trochu rovnoměrnější distribuce výhod - ne ve smyslu větší míry konzumu, ale třeba většího množství volného času či prostoru pro kreativitu nejen u dětí v dětských kroužcích - se samozřejmě může naděje upínat k setrvačnosti úřednického přístupu. Úřednická vláda. Úřední důslednost a pečlivost. Úřad jako zdroj legitimity. Samozřejmě. Nikdo nechceme, aby rozhodoval prostě ten, kdo přijede v největším autě a vystoupí z něj nejlépe oblečený a strhne na sebe nejvíce pozornosti(což paradoxně: historicky bylo právě úkolem úředníka, dá se říct! aby bylo nositelem jisté serióznosti, ale posledních asi 200 let se odvíjela spíše od gramotnosti a vzdělání, než od toho, jak se oblékal).

V zásadě chápu nějaké naděje, které se ke konceptu "úředně řízené" společnosti upínají, ale současně si dovolím poukázat na to, že úředník jako osoba je dnes do jisté míry stejně zbytečný, jako pokladní v supermarketu v éře automatických pokladen. Velká část dovedností, ke kterým byli úředníci historicky vzděláváni, byla jistým smyslem automatizována - teď nemyslím AI, která je sama o sobě toxickou a problematickou technologií, ale mám na mysli klasickou, deterministickou automatizaci.

Občan s přístupem k informačním technologiím by mohl být v takové roli, v jaké je zákazník, využívající automatickou pokladnu, dá se říct. Občan, která je ochoten přijmout určitou úroveň komunikační kultury, se podle mě nachází na stejné úrovni, jako úředník, naopak úředník, který se nechá podplatit či nějak zastrašit "pracháči" stejně nebude plnit tu roli, kterou od něj očekáváš...

Pořád tedy vkládám naděje spíš do občanské společnosti s velkou mírou sociální mobility, než do kastovní společnosti se specializovanou kastou úředníků.

#tg511427254 Úředníci.